"ŽENA" SE MUSÍ ROZHODNOUT PRO "MUŽE" A "MUŽ" PRO "ŽENU" – ANEB JE ČAS PŘIJMOUT SVOU ODMÍTANOU ČÁST

Pokud jste byli v pasivitě a strachu něco udělat, a vaše empatie vás nořila do čekání a odkládání, pak konejte - "mužský princip v nás".

Pokud jste byli příliš aktivní a utíkali za něčím, nebo někým a báli jste se cítit a být se sebou, pak zastavte - "ženský princip v nás".

A možná byste mohli říci, že se vás týkají obě částí jednoho.

Tedy, že hlasitě volají, aby byly narovnány obě polarity ve vás. To je v pořádku. Nicméně posun u jedné automaticky aktivuje tu druhou. Tudíž nahlédněte, kde sídlí váš strach, nahlédněte pravdivě na mechanismy vašich rodičů. Jak žili, v čem žili. Čeho se báli? Podívejte se do vzpomínek. Je zde mnoho odpovědí. Uchopte je jako vodící linky pro prozření. Podívejte se, zda žijete skutečně pro sebe a nebo očekáváte naplnění z vnějšího světa.

Svět se probouzí do síly a ta volá po ohni – vnitřní aktivní energii, jež je buď o tom „konečně to udělat“ anebo to „ konečně to přestat dělat“. Často obojí.

Prozkoumejte to, nelze před tím utéct.

Opusťte snahu. Snahu být dobrý, snahu být chápající, snahu se ochránit, snahu „hlavně neublížit“ atd.

Proč?

Proč chci být dobrý?

Pokud se o to snažím, pak věřím, že nejsem dobrý: Odmítám se a držím se v pocitech viny a trestu.

Proč se chci ochránit? Proč je chci ochránit? Je to váš věrný mechanismus? Prozkoumejte ho? Copak za ním je? Strach z bolesti, strach z utrpení? Potřebuji před ním utéct? Paradox je ten, že to nejde. Vždy mně dožene. Musí, protože mi přináší sílu a opakovaně mi ji takto servíruje.

A nechci ublížit? Komu? Jim? Ne, bojím se, že oni budou trpět údajně kvůli mně a bolest z jejich utrpení se stane mou bolestí. Vinou a trestem. A to bude bolet mně. Takový je mechanismus mysli.

A tak jsme v jakési paralýze, která je destruktivní pro život, tělo i ducha. Je neživá a umírající.

Za tím vším je strach cítit, strach prožívat, riskovat, ochutnat nové, ochutnat sebe, ochutnat radost, štěstí a svobodu.

Nikdo ji nepřinese. Nikdy. Jen vaše vnitřní jasná volba, rozhodnutí pro Pravdu a skutečnou lásku.

Ale volba spouští volání po činech. A to si žádá kus důvěry a odvahy.

Přechod přes most zdánlivé ztráty. Je to však pouze iluze.

Setkání se ztrátou rodí nalezení – Sebe.

Konfrontace, hluboká otevřenost směrem k neznámému rodí známé – Sebe.

Poznání nepřítele jménem strach, rodí lásku, otevřenost a svobodu – Mne s velikým M.

Mechanismus ochrany a odvaha jej pustit je porodní asistentkou, jež přivádí na svět hlubokou důvěru a odevzdání životu.

Vzdání se snahy je uvolněním do blaženosti – do Sebe.

Co to znamená vzdát se, pustit, setkat se s tím a konfrontovat se?

Doslova s tím splynout, být s s tím, pohladit to, opustit boj s tím a snahu to odstranit, zvyk to potlačit – necítit to. Ochota cítit cokoliv, co se právě objevuje, rodí lásku. Neb láska je mocně vibrující síla, jež touží zpět sestoupit k tělu, být v něm a plně ho osídlit. My jsme se však stáhli, sevřeli a aktivovali postoj odporu. A často si to vůbec neuvědomujeme. A tak nemůže tato posvátná krása proudit, oživovat nás. Z lásky k nám však vytváří situace, jež jsou příležitostí k jejímu návratu, probouzející odvahu otevřít se. Opět „to“ cítit, neutíkat, dovolit „nepříjemnu“, aby se mohlo proměnit v příjemno.

Pohladit zvyk "snažit se", obejmout naučenou potřebu ochraňovat se a zabezpečovat.

Dovolit si uznat strach a cítit ho, plně se vším, jaký je.

Tak hluboce, že zde již nebude možné vnímat, že je zde strach a já, ale vibrující energie, jež je taková jaká je. Pohybující se ve vědomí. Proplouvající frekvence Lásky v tomto projevu – této frekvenci.

Mít lásku v životě znamená přestat se bát cítit. Neb láska je hluboký expandující a vibrující prostor v neomezeném projevu, spontánnosti, bez kontroly a limitů. A tak z lásky k nám opakovaně život předkládá, kde je kontrola, omezení a strach. Abychom to prozkoumali a odhalili.

A k tomu je třeba ponořit se do času vnitřní introspekce a hluboké kontemplace. Sebe-odhalení. Odhalení mechanismů ega, se kterým jsem se ztotožnil.

Je to cesta mistrovství, hluboké věrnosti a oddanosti pravdě a životu.

A tato cesta je dlážděna drahokamy štěstí. Mohou být ukryty zraku a neviděny, avšak věřte, že to, co vás dovedlo do ztracenosti, vás stále drží za ruku a tolik vás chce dovést zpět k Sobě. K tomu, abych Sebe – ty drahokamy, kterými Jsem, uviděl.

A to, co nás vede a vždy vedlo je ona nejposvátnější síla Stvoření. Nejvyšší nezměrnost Všeho. Vždy přítomná a promlouvající.

Důvěřujte ji a důvěřujte novému. Je zde tolik, co vás podporuje, abyste se cítili krásně v tomto těle. Je zde tolik nádherných bytostí, které se v pravý okamžik objeví, aby vás podpořily. Moře milujících příležitostí k radosti a vyloudění úsměvu na tváří.

A tak je čas změnit život k lepšímu, avšak bez změn a nových přístupů, se to nikdy nestane.

A kde právě teď začít? Třeba tím, že se zeptám sám sebe: „Ach lásko moje, co by jsi chtěl/a. Právě teď. Co pro tebe mohu udělat?“ A ani na chvíli neváhejte a udělejte to. Právě teď, pro lásku k sobě a životu.

Objímám, miluji, děkuji a žehnám každému jednomu z vás.

A pamatujte. Jsme v tom všichni a spolu.

S láskou,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz