PROBUZENÍ Z ILUZE

Tak je to téměř rok, kdy mně život s láskou a něžně oznamujíc zastavil, mocně zpomalil a otočil do nitra sebe samé. Terapie byly uspány, veškerá setkání stejně tak. Esence a jejich výroba zastavena. Mnohé potřebovalo odejít. Staré přístupy k "práci". Pod povrchem tepající snaha a nevědomý zvyk rozdat se druhým. Touha zachránit svět a ostatní od utrpení. Víra v to, že mne ti venku potřebují a že prostě musím, protože proto tady jsem. Oh, jaká iluze. Jaká lež mysli, která tímto živila svůj pocit hluboko skryté nedostatečnosti. A jaké probuzení ze sna nevědomosti. Uvědomění si, že jsem si všechno tam venku tvořila jen já sama. Chci-li zachraňovat, bude tady mnoho k zachránění. Chci-li pomáhat, budu živit nevědomě slabost druhých.

Tolik let vnitřní práce na sobě a přeci jistá téměř neviditelná vlákna zůstávají tak chytře skrytá pod mocnými a pádnými argumenty mysli. Děkuji životu, že mi dovolil věnovat mnoho dní, týdnů a měsíců kopáním do nitra. Vykopáváním kořenů minulosti. A stavěním nových základů, vymetáním smetí z útrob nevědomí. Snahu, úsilí, tak trochu dávku skrytého utíkání od sebe a budování "role" spasitele. Toliko krásných odhalení toho, co dělá že není v mnohých z nás. Hru na někoho a touhu být něčím, nebo někým. A proč ne prostě jen být, bez touhy, bez snahy a v nahosti upřímnosti a lehkosti. Bez útěků a honění se.....

Tohle je jen pár slov na úvod. Malé odhalení v čase probouzení se zpátky do "světa". Ale ne už do světa, který předložili druzí, světa minulosti a dogmat - ale do světa Toho, co obývá tělo Samayi. Bez rolí, nálepek a omezení.

Nechť to projeví sebe sama v pravosti, pravdě a svobodě. Odhalí SEBE a ŽIJE.

ZÁŘÍCÍ JÁ JSEM VIBRUJÍC POSVÁTNÝM ZVUKEM ÓM, ZAHALENO DO PRAVDY SVĚTLA ABSOLUTNA A ŘÍKAJÍC ANO ŽIVOTU.

Bez morálky, očekávání a hry na.....ale ve hře života s důvěrou a přijetím. S mírem k životu samotnému. Ať je jaký je - PROJEVEN bez mase

Miluji, děkuji, Jsem.

S láskou,

Samaya