Ne nebojím se a nemám problém s AI

Občas jsem opravdu překvapená, jak je tohle téma nafouknuto a jak moc je drama okolo AI uvěřeno.
V minulosti se lidé děsili ohně, pak aut, pak letadel, pak počítačů a telefonů, pak přišel covid, očkování a teď AI. Copak v tom nevidíte stejnou hru vědomí? Vše nové má tendenci mysl nafouknout a odělat okolo toho bláznivý příběh a ne jeden. Změny mentální svět děsí, on má rád své jisté, zajeté a hlavně "mi na to nesahejte".
Copak jde expanzi a změny zastavit? Nikdy se to nikomu nepovedlo a nikdy se to nestane.
Občas na mne vykouknou články lidí, kteří kráčí cestou osobního růstu, sdílí s ostatními své pravdy a přehlíží, jak moc se houpou v dualitě. Dělí na duchovní a neduchovní, správné a špatné a přitom hovoří o nedualitě. Sorry, je to tak.
Jak snadno se naše nevědomí překlopí do duchovního ega a tváří se jako svaté. Očkovaní lidé prý vyzařují špatné energie a ti, co používají AI jsou méně duchovní atd.
Upřímně, ano aktuálně jsem ve fázi, kdy spolu s tolika změnami si dovoluji usnadnit některou práci pomoci AI. A proč ne? Máme pocit, že jen když vše zvládneme sami a uděláme si sami a nafotíme si sami a máme to tak, že je to jenom "moje", pak je to to správné, úctyhodné a pak je má hodnota vyšší a jsem čistší. A co když použít AI je taky trochu o odvaze? Čeho se vlastně bojíme? Za co se stydíme?
Vůbec nejsem zastáncem přehlcení, ani toho, že by AI měla dělat vše. Je to někdy pěkné pako - vyhlazuje nerealisticky fotky a vymýšlí si v textech někdy nesmysly. Je to taky mega trenér trpělivosti. Nicméně momentálně ho občas využuji, ale vím, že dříve nebo později ho tak nějak o kus opustím. Je to fáze, zkušenost a pro ni tady přeci jsme. Vždyť je to všechno jenom hra.
Nemám strach, že nás AI zničí a nebo ovládne. Koho? To jen mysl, se bojí, že by někdo nad ní mohl mít moc. Že by přesvědčení z minulosti? Klidně bych mu na sebe práskla cokoliv. Nemám co skrývat.
Na web jsem lehce ladila fotky, protože prostě nebyl prostor a opravdová chuť vzít esence a sama několik hodin venku fotit. Ale vím, že přijde den, kdy to udělám, protože mně to fakt baví. Na webu mi v čase Zélandu pomáhal s texty, protože web potřeboval aktualizaci, ale nebyl tah a ani proud slov k tomu, abych vše přepsala. Tak jsem si to prostě ulehčila. Aha, že by to, že si něco zlehčím bylo špatně? No jasně, my přeci musíme makat, vydržet a všechno zvládat sami...hmmm?
Jakmile se okno chuti otevře, půjdu s láskou web dát celée jen do mých slov. Ala až to prostě přijde, ne proto, že musím. Samozřejmě, že elektronek, jak mu s Adianem říkáme, píše hodně po svém. Nikdy to nebude já....ale no a co. Copak musí vše být pořád dokonalé a podle nějakých moralistických představ?
Bože pusťme se toho sevření, omezení a strachu. Vůbec nám to neslouží. Dovolme si prostě zakoušet a zkoušet. Najít v životě balanc a hlavně se vymanit z dělení a strachu. Pojďme žít, žít žít. Je to bezpečné. Copak by malé dítě přemýšlelo nad hrou, zda je škodlivá? Copak by si nechtělo hrát? No jasně, že chtělo.
A přesně tady nás život volá. Prostě si hrejme. A abysme do toho mohli dorůst potřebujeme slyšet svého vnitřního soudce, brzditele, zakazovače, omezovače, drtiče, manipulátora, kritika a já nevím co ještě.
Dejte jim výpověď - okamžitou.
Kdybychom nedovolili v minulosti ohni hořet, autům vyjet z výroby, letadlům létat, aaach o tolik zážitků bychom byli ochuzeni. A co když teď právě AI může být prostředníkem k větší lehkosti a nebo prostředníkem k rovnováze, pravdě a svobodě??
Vše je jen o úhlu pohledu, neb svět není takový, jak ho vidíme, odráží se skrze nás dle toho, čemu věříme. A my máme možnost volby a můžeme uvěřit, že žít je opravdu bezpečné.
Kéž se tak stane. Ze srdce přeji, žehnám a objímám.
S nekonečnou láskou,
Samaya



Komentáře