KDYŽ ZMĚNA TAHÁ ZA RUKÁVY

Milovaní moji.....

ze sdílení mnohých z vás vnímám, že se teď mnoha lidem otevírá téma změny....u některých to nejsou jen malé změny, nýbrž změny, které sahají hluboko do identity, do jistot, do způsobu života, do vztahu k sobě samým.

A zároveň je viděno, jak moc je změna často brzděná potřebou mít všechno jisté, potřebou vědět, být stoprocentně připravený a hlavně mít vše pod kontrolou. Jako bychom uvěřili tomu, že jedině tehdy bude změna bezpečná a jedině tehdy bude správná a jedině tehdy nebudeme litovat.

Jenže právě v této chvíli často ztrácíme kontakt s tou opravdovou, svobodnou a krásně dětsky důvěřující částí sebe. S tou částí, která touží po dobrodružství, po novém, po neznámé...s tou částí, která ví, že chce od života více. S částí, která je ochotná vykročit, být v důvěře, neřešit a nechat život, ať se skrze ni děje.

Nemluvím však o bezhlavosti, nemyslím tím útěk před realitou, ba naopak.

Když jsme procházeli velkou změnou života, udělali jsme obrovské množství praktických kroků. Zjišťovali informace, přemýšleli, debatovali, zařizovali, kontrolovali a připravovali se......to je v pořádku.

A přesto zpětně vidím, že nebylo možné být připravený na všechno. Že život není, díky Bohu, projekt, který lze dokonale vyladit, nakreslit a okvótovat. Duše nás nevede k naplnění, ke štěstí a svobodě bez konfrontace s námi samotnými, s těmi iluzorními částmi, které jsme vystavěli na strachu. To je naprosto nemožné.

Každý z nás si v sobě neseme nějaký krásný vnitřní sen....Touhu po větší svobodě, touhu po lásce, po klidu, po životě, který bude skutečně můj. A ta touha je zde velmi správně....duše chce být šťastná....chce být živá....chce milovat a být v lásce.

Jenže na cestě ke štěstí se nevyhnutelně potkáváme i s tím, co nás od něj odděluje. S přesvědčeními, strachy., s potřebou kontroly, s naučeným falešným bezpečím, se silnou potřebou vědět, znát, s tlakem na to někým být i kdyby to bylo "nikým".

A tak nás život s láskou svléká do naha....

Začínáme zjišťovat, že mnohé jistoty, kterých jsme se drželi, nejsou vůbec skutečné bezpečí. Jsou to často jen známé zdi, ve kterých jsme se naučili přežívat a opakovaně na ně narážíme a přehlížíme, že jsme stále ve stejném "zámku falešného".

.

Kontrola nám může dávat pocit bezpečí, ale zároveň nás odděluje od života samotného, od svobody, spontaneity, důvěry. a bezpodmínečné lásky. Avšak změna je opravdu život. A to není jen fráze. Dokud nás rozčilují běžné změny plánů a představ, dokud nemáme rádi pohyb, nebo není snadné udělat z minuty na minutu změnu....pak se opravdu oddělujeme od života a štěstí v něm.

A tak jste-li nyní ve změně, nebo před ní...věřte, že každá opravdová změna v sobě nese období chaosu. Fázi, kdy se člověk může cítit ztracený, malý, nejistý, oddělený a unavený. Může přijít tlak na sebe, strach z neznámého, pocit, že jsem udělal chybu, nebo potřeba vrátit se zpátky do starého jen proto, že to bylo známé. Protože mysl je závislá na jistotě a tom, co dobře a nebo aspoň trochu zná.

A tak věřte drazí, že tohle vše často není důkaz, že jste vykročil špatně...je to průchod vrstvami, které jsme v sobě dlouho drželi a se kterými jsme se neměli odvahu potkat. A tak je život s láskou pokládá na stůl, abychom uviděli, prožili a procítili vše, co žilo pod povrchem a tvořilo náš "omezený a ustrašený" život.

Je to posvátný průchod iluzí kontroly. A čím více jsme byli naučeni žít skrze výkon, tlak a přehnanou kontrolu, tím silněji se tyto vrstvy mohou při změně ozývat. Dovolte jim být, přijít a procítit každou frekvenci s důvěrou.

Musím se dotknout ještě jedné vrstvy...neb je tu i opačná strana...Pokud jsme jako malí byli nuceni do výkonu, plnit úkoly, stali jsme se na nich závislí a většinou tento mechanismus překlopíme do své duchovní cesty. I zde vyvíjíme tlak na sebe, máme v sobě víru, že musíme všechno překonat silou, že to musíme vydržet a že musíme někým být.....že musíme neustále usilovně překračovat svoje limity.

Lidé si pak dávají často obrovské cíle, kdy je nevede srdce, ale protože si chtějí dokázat vlastní hodnotu i zde....Pak může přijít velmi tvrdý pád....protože tělo i duše mají své tempo. A duchovní růst nelze hlavou uspěchat. Buďte v tom vědomí...ale vědomým můžeš být, pouze pokud se zastavíš v poli svého vědomí, tedy v tichu u-vědomění.

Co však vnímám jako skutečně léčivé, je něco co se mi v životě nesčetněkrát potvrdilo jako velmi funkční. Dovolit si své limity, či tlaky nejprve uvidět...neutíkat před nimi...nesoudit je. A poté je s láskou postupně ochutnávat. Ochutnávat nové situace....nové vibrace.....nové zkušenosti....novou cestu, nový směr a nebo také delší zastavení.

Protože to, co poznáváme a vědomě prožíváme, toho se postupně přestáváme automaticky bát a to okamžitě slábne. Velmi mně pomáhalo odhalit iluze o sobě, když jsem se dívala i na příběhy mých rodičů. Na to, před čím utíkali oni....co museli kontrolovat...co se báli cítit. Mnohé z toho totiž žije dál skrze nás...jejich děti.

A tak jen chci říct, že každá skutečná změna může být požehnáním, i když v určité fázi bolí....i když přináší chaos....i když bourá staré identity. Protože možná právě tehdy se poprvé opravdu učíme žít a cítit zpět sebe v těle.

To nejdůležitější je zůstávat co nejvíce v přítomnosti.....nevracet se neustále do minulosti a nečekat obsesivně na lepší budoucnost.....ale dovolovat si cítit tento okamžik....ať je jaký je. S důvěrou, že život ví, co dělá a že nás život nemá potřebu ničit, nýbrž, že nás drží za ruku a vede....vede ke štěstí.

A tak neodkládejte své změny příliš dlouho.....učte se dívat do svých strachů, dovolte si dětskou bezstarostnost, ale i chvíle ticha - čas bez povinností a úkolů.

A pamatujte....že jsme tady především proto, abychom se učili milovat a cítit všechny odstíny života bez potřeby selekce, oddělování, odmítání a úteků. Mysl je v tom opravdu mistr světa...uviďte ji, vysvlečte do naha a ochranné vstvy strachu a masky nechte jednoduše shořet.

Miluji a celým srdcem vás objímám,

S láskou,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz