KDYŽ DUŠE POTŘEBUJE VYRŮST, DOVOL JÍ TO

Drazí,

zdravím vás celým srdcem a sdílím slova, jež plynou....

V určitý moment zkušenosti duše silně ucítí, že nemůže dál zůstat stejná. Bůh uvnitř začne vyvíjet tlak na změnu a posun hlouběji do pravdy sebe sama.

V posledních týdnech jsem cítila potřebu posdílet trochu víc o tom, co se vlastně odehrálo v mém životě. Protože s mnohými z vás jsme byli velmi dlouho a velmi hluboce propojeni. Potkávali jsme se na pobytech, meditacích, v osobních sdíleních, v obdobích krásných i těžkých. A já vím, že můj odchod na Nový Zéland mohl pro některé z vás přinést smutek, nepochopení, možná i pocit opuštění.

Věřte, že tomu velmi rozumím.

A možná právě proto cítím potřebu dnes napsat tato slova.

Když jsem před několika měsíci sdílela, že odjíždíme, přišlo mi mnoho nádherných a upřímných e-mailů. Četla jsem je s velkou vděčností a přesto jsem na většinu z nich neodpověděla. Ne proto, že bych vás neměla hluboko v srdci, ale protože jsem v té chvíli potřebovala dovolit proces odpojování. Potřebovala jsem projít obrovskou změnou bez toho, abych se znovu vracela do role, ve které jsem byla mnoho let. Role "být stále k dispozici, stále držet druhé, stále odpovídat, stále zachraňovat, stále být přítomná pro svět" i za cenu vyčerpání sebe sama.

A právě tohle ve mně začalo nekompromisně praskat. Ona vrstva ženy, která měla pocit, že nemůže odejít, že nemůže změnit směr. svého života, že nemůže „zklamat“ lidi, že musí vydržet a že musí být pořád dostupná....

A v té chvíli život naznal a nahlas řekl: "Je krásné, že si to vše uvědomuješ, mnoho jsi už pustila, ale jdeme dál milovaná Samayo. Jdeme to vědění žit do hloubky a morku kosti."

A tak přišel životní krok....Odjet do země, ve které jsme nikdy předtím nebyli, opustit jistoty, známý svět, starý způsob života, důvěřovat životu, důvěřovat svým dcerám, důvěřovat tomu, že se vše nějak otevře…A to byla obrovská vnitřní cesta důvěry.

A upřímně?....I kdyby Nový Zéland nikdy „nevyšel“, už samotný proces rozhodnutí odejít byl nesmírně léčivý. Protože se ve mně začaly uvolňovat vrstvy, které už nebyly zdravé a měly příležitost být v pravdě uviděny. Například moje obrovská mateřská ochranářskost....byla tam hluboká láska, ale zároveň i strach. A já už cítila, že některé formy péče začínají brzdit nejen mé dcery, ale i mě samotnou. Že láska někdy potřebuje pustit a dovolit druhému vyrůst. Dovolit sobě přestat držet vše pohromadě a být vždy po ruce.

A tak přišlo hluboké období pouštění.

Nejen lidí, ale i mých vrstev nepotřebných identit, rolí, představ o sobě. Jako kupříkladu potřeby být potřebná, dalších vrstev lpění a positů nedostatečnosti.

Posledních tři čtvrtě roku bylo obrovskou transformací. Doslova praskáním mnoha vrstev mého iluzorního já. Aaaach.....A za to dnes nesmírně děkuju.

Děkuju životu.

Děkuju této cestě.

Děkuju i vám.

Děkuju za všechny roky, kdy jsme se společně potkávali na pobytech. Děkuju za všechny meditace, sdílení, objetí, slzy, smích a otevření srdcí. Děkuju těm, kteří se skrze tuhle cestu proměnili. Děkuju těm, kteří se nadále otevírají skrze meditace, esence, obrazy, nebo stále probíhající individuální provázení.

Musím však říci ,velmi otevřeně...Ano, jedna forma mé práce skončila.....nevím, co bude dál. A popravdě dnes už ani nemám potřebu mít všechno nalinkované dopředu. Celá mnohaměsíční cesta a také Nový Zéland mě velmi učí přítomnému okamžiku. Učí mě nechat řeku života téct tam, kde právě teče. Nesnažit se vše kontrolovat a nedržet křečovitě budoucnost.

To, co se má vrátit, se vrátí a to, co se má nově otevřít, se otevře. To, co skončilo, mohlo skončit v lásce...Za mně určitě....

Nicméně.....

Právě proto jsem aktualizovala svůj web a otevřela služby, které dlouho žily spíš skrytě a spontánně. Mnozí z vás si o ně říkali individuálně, ale nebyla kapacita je veřejně sdílet.

A tak nyní vznikl prostor, aby se mohly oživit a konečně se objemněji nadechnout i tyto formy tvorby mého srdce pro vás.

Zůstávám s mnohými z vás dál propojena skrze individuální sdílení, meditace, Jména duše, symboly k tetování, energetickou práci nebo osobní provázení.

Jen už to celé teče tak nějak jinak....možná pomaleji....možná pravdivěji...možná pravdivěji, více lidsky a naze.

A tak milovaní, cítím dnes obrovskou vděčnost. Stokrát, stokrát, stokrát děkuju za důvěru....za všechny roky naši kouzelné společné cesty.....za to, co jsme si navzájem mohli zrcadlit.....za všechnu lásku, kterou jsem od vás dostala.

A pokud vás zajímá, co je nyní nového, můžete nahlédnout na úvod mého webu. Možná tam objevíte něco, co s vámi zarezonuje právě teď...posvátné Něco, co dříve ještě nebylo plně otevřeno.

A co bude dál? Děj se vůle Boží.

Celým srdcem objímám, miluji a děkuj.

S nekonečnou láskou,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz