DYNAMIKA VZTAHU - PROČ SE STÁLE VZDALUJEME

Není tu, nemám ho, zase jsem sama, pořád jsem sám.....Proč, proč, proč? Možná se opakovaně ptáš. Ach milovaný, dualita neumí lhát. Je nejvyšší pravdou tvého vnitřního filmu a vztah je jeho posvátně čistou a promlouvající součástí.

Dynamiku vztahu nejde obejít, nejde ji přechytračit, nelze ji opravit správnou větou, nebo novou technikou. A ani tím, že budeme ještě o trochu hodnější, trpělivější nebo chápavější.

Vztah, nebo ne-vztah je naše zrcadlo. To víme. Je to ta často nejbolestnější, ale také nejblaženější část zkušenosti, která vždycky ukáže pravdu. A někdy ta pravda bolí.

Během sdílení přicházejí ženy, ale i muži, kteří říkají:

„On/a se vzdaluje.“ „Pořád je v práci.“ „Kamarádi jsou důležitější.“ „Mám pocit, že o mě ztrácí zájem.“...atd.

Znám to, bytostně znám, nejen z pozice průvodce, ale i ze svého vlastního života.

Bylo období, kdy byl vztah středem mého vesmíru. Čekala jsem, až přijde domů. Přemýšlela jsem, co budeme dělat, řešila jsem, jestli je všechno v pořádku. Kontrolovala telefon, kdy napíše, těšila se na jeho zprávy a opakovaně přizpůsobovala plány. Hlídala se a vnitřně někdy na něj zlobila, dívala se, co by měl, nebo mohl změnit. Hledala nedokonalost venku a řešila....a tak dále.

A čím víc energie odcházelo směrem k němu, tím méně jí zůstávalo u mě. Čím méně jsem byla ve vztahu sama se sebou, tím méně byl on ve vztahu se mnou.

Roky mi trvalo pochopit, že partner neodchází proto, že by nás nemiloval. On prostě nemohl jinak. Byl dokonalý odraz mého světa. Odcházel proto, že já jsem odešla od sebe mnohem dřív.

V tomto čase se totiž naše pozornost vylije ven. Naše energetická nádoba se vyprázdní a přestáváme být viditelní. Rozpustíme se do toho druhého jako cukr do čaje. A pak prostě nejsme tím druhým vidět. Nevidí, nepomůže, nevnímá nás, neslyší, nemá zájem.

Hmmmm. A co já? Jak jsem na tom já sám/a k sobě? Vidím se? Slyším se? Naslouchám sobě? Mám o sebe zájem? Jsem podporou sám sobě? Mám na sebe čas?

Nikoliv.

Přestávám cítit vlastní život, vnímat své tělo. Přestanu slyšet vlastní potřeby, odložím co mne bavilo a nevědomky naložím na bedra tomu druhému nesmírné břemeno, které říká: "Ty jsi zdrojem mého života, mého štěstí, musíš mně naplnit, musíš tady pro mne být, musíš mně udělat šťastnou. Musíš být mým bezpečím a mou radostí." Avšak často si to vůbec neuvědomujeme.

Bože, uf....ohromný požadavek, ohromná tíha úkolů, nesmírná zátěž pro partnera. Bodejď by se pak mohl cítit ve vztahu svobodný a chtěl by v něm rád pobývat.

A tak život z lásky k oběma nastaví zrcadlo. Někdy skrze rozchody, někdy skrze vzdálenost, skrze bolest, nebo také skrze nemoc, prázdnotu, samotu, či cokoliv, co nás má za úkol probudit a spatřit se.

A pokaždé říká: „Vrať se k sobě.“ "Kde jsi ty?"

A ona bolest, smutek, emoce jsou často hlasitým voláním pozornosti zpět do zdroje mne samotného. Zpět domů. Začnu se cítit, tělo bolí, emoce bolí a spolu s tím se nalévá život zpět do mého těla.

Ono, největším stavebním kamenem zdravého vztahu není komunikace i když je ohromně důležitá. Není to kompatibilita a ani nutně společný čas, i když vše hraje roli. Největším a nejpevnějším základem harmonického vztahu je opravdová schopnost být sám se sebou.

Schopnost snést vlastní přítomnost. Schopnost sedět v tichu bez toho, aby nás okamžitě táhlo něco ven. Protože dokud se bojíme samoty, budeme se bát i pravdy. Budeme se bát ztráty a budeme se bát říct, co cítíme, nastavit hranici a nebudeme schopni být autentičtí. Budeme dokola hrát hry, o kterých ani nevíme, že je hrajeme.

A proč?

Jen proto, že se bojíme, že někdo odejde. že zůstaneme sami. Stane se to, před čím utíkáme. Potkáme se sami se sebou.

Avšak jistotu ve vztahu nemáme nikdy. Nikdo z nás nedostal smlouvu na věčnost. Nikdo vám nepatří a vy nepatříte jemu. Patříte jen a jen sobě.

A právě přijetí této skutečnosti paradoxně přináší největší svobodu. Protože když se přestaneme bát zůstat sami, přestaneme se ztrácet v druhých. Budeme sami sebou, se sebou.

A tehdy, opravdu až tehdy se může objevit vztah, který nestojí na závislosti., ale na skutečné hluboké lásce. Vztah postavený na svobodě, opradovosti a nahotě bez masek a rolí.

A to je úplně jiná láska....

To je Láska.

S objetím a přáním, aby právě tato vyrostla v každé tvé buňce,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz