CESTA DO INDIE - NÁVRAT K SOBĚ SKRZE ŽENSKÝ PRINCIP

Milovaní, ještě jedno poznání, které naše cesty do Indie ke mně přinesly. A tak sdílím pro někoho inspiraci, pro druhého příběh. Některá místa na Zemi nejsou totiž jen cílem. Jsou magickým zrcadlem a Indie je jedním z nich.

Nevolá všechny, ale když volá, nedá se přeslechnout. Vábí ne proto, že by nabízela pohodlí – ale protože se v ní odhalí vrstvy, které jsme v sobě dlouho přehlíželi.

Jako by tam čas nešel lineárně, ale do hloubky.

Když vstoupíte do této země – a zvlášť tam, kde je půda ještě teplá pod bosými chodidly, kde voní dřevo a zní zpěv žen při práci – dotýkáme se živého archetypu ženského principu.

Těla, které slouží. Srdce, které dává. Mysli, která neanalyzuje, ale následuje rytmus.

A my, kteří přicházíme ze země, kde už dlouho používáme hlavu víc než ruce, a představy víc než dotek, se najednou zastavíme....

A díváme se. Ne na to, co je jiné, ale na to, co jsme možná ztratili a co nás opakovaně dojímá k slzám.

Nejde o to vrátit se zpět. Ale najít rovnováhu.

Nejde o to začít znovu dřít. Ani obdivovat bolest jako ctnost.

Ale rozpomínáme se, že tělo je chrám – a že je bezpečné ho používat. Že nemusíme mít strach z vlastní síly. Že být v pohybu neznamená se ničit – když ten pohyb vychází ze spojení, ne z odporu,.

A zároveň – a to možná ještě víc – nás Indie učí prostotě mysli.

Jakýsi klid, který přichází, když myšlenka není první reakcí, ale až ozvěnou srdce.

Když přítomnost není výkonem, ale přirozeností.

Tento ženský princip je v každém z nás – v ženách i mužích.

Je to naše schopnost být blízko. Naslouchat. Nechat růst.

A právě tohle je často v našem evropském prostoru zraněno. Nevěříme blízkosti. Ani té vlastní.

A tak, když přijedeme do Indie, někde hluboko v nás se ozve hlas: „Možná už je čas. Být zase doma v sobě. Být pro sebe tím bezpečným prostorem, který jsme tak dlouho hledali venku.“

Cesta do Indie není turistická. Je skutečně posvátná a iniciační.

Volá nás, abychom si znovu připomněli sílu jednoduchosti. A zároveň, abychom si vážili toho, čím jsme prošli. Máme jinou historii. Jinou cestu. Ale můžeme se obohatit navzájem – bez posuzování. Můžeme si předat pohled, píseň, dotek, příběh.

A tak i náš říjnový pobyt v Indii není jen cestou ven. Je to výdech…a nádech dovnitř.

Nabízí prostor, kde můžeme setřást nánosy hluku…kde se tělo znovu učí důvěře,

…a mysl se pokorně sklání před moudrostí, která nepřichází ze slov, ale z bytí.

Pokud tě volá Indi…možná tě nevolá ke změně místa, ale ke změně vnímání.

Možná tě volá domů. Do těla. Do srdce. Do pravdy. Do ženského principu, který si pamatuje, jaké to je – být celistvý.

Tyto cesty mne nesmírně proměnily, ne proto, že bychom tam jeli meditovat, ale proto, že se tam jezdíme potkat s vrstvou, která možná ještě není pro mnohé viděna. A to je nesmírnost lásky, důvěry, odevzdání, přítomnosti a posvátné syrovosti.

Jsou zde silně zakořeněny úrovně, které jsou v Evropě potlačeny, které nás drží ve světě mysli.

A právě Indie nás z tohoto mentálního světa umí a dovoluje si osvobodit. A za to nekonečný dík.

Miluji ji pro její lidi, syrovost, zemitost, fyzičnost a svobodu....

A vím, že i my jsme zdrojem mnohého pro ni - je to vzájemná výměna - růst do celistvosti skrze rozdílnost světů.

A tak drazí těším se nesmírně na další posvátnou vlnu, na kterou již nasedáme...a pokud na ni chceš plout s námi....jsou ještě 2 volná místa....

S láskou a milujícím objetím,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz