IMG_5203.jpg
Datový_zdroj_4-100.jpg

Děkuji, Děkuji, Děkuji....

PO-WEBINÁŘOVÉ SDÍLENÍ

Děkuji a s radostí a vděčností sdílím slova jedné účastnice našeho včerejšího webináře na téma ZDRAVÍ, TĚLO, SÍLA, PŘIJETÍ A VZTAHY.

....

Krásný večer, musím říct, že dnešní seminář-webinář byl pro mě jeden z těch nejpřínosnějších. Je tak strašně fajn zahodit ten balvan, co vláčím na zádech a vědět, že všechno je zkrátka přesně tak, jak má být. Je to taková úleva a i když vím, že ještě bude práce dosti, hned se mi po dnešku lépe dýchá.

Asi....no prostě, najednou přišel osvobozující okamžik, pocit, že všechno je tak jak je a všechno je geniální a krásné. Že není potřeba se snažit, vizualizovat, přát si hezkou budoucnost, i když i to je fajn, a že vše, co se stalo v minulosti je minulost a byl to dar pro mě, abych dospěla k tomuto okamžiku takového klidu, že vlastně není co plánovat a co chtít, protože teď je to to nejlepší pro mě, to je taková strašná úleva, já vlastně nemusím vůbec nic, jen se nechat vést..

Je to, jako bych odložila velký balvan, který nosím už roky, a byla zase tím dítětem, co si bezstarostně hraje, protože ho přece Taťka hlídá. Je fajn, že se můžu do toho pocitu vracet. Je mi jasný, že přijdou další zkoušky, že bude jednou tak a jindy zase jinak, ale tohle uvědomění mi už nikdo nevezme. Kvůli tomu jsem zde, kvůli tomu jsem musela projít tím, čím jsem prošla.

 

Úplně cítím, jak jsem tě boží lásky plná a i pacienti dnes v práci na to asi reagují, jsou hodní, vstřícní a pořád by si povídali.

A nakonec člověk přijde na to, že nic není špatně, že všechno je dar, i to, že odešel manžel, i to, že člověk onemocní, je to od Boha nabídka k posunu, někdy i kopanec, páč, když jsem si to naplánovala, tak tím musím projít, ale člověk to nevezme rozumem, musí přijít to, co se nedá popsat. Nejtěžší je pustit ty otěže života.

A nakonec si vždycky vzpomenu, jak jsi mi kdysi na začátku napsala.... jednou manželovi poděkuješ..no a je to tady.

Jsem tak ráda, že jsem tě poznala a ze srdce moc děkuji.

C.

ÓM_1.png