TICHO, UZEMNĚNÍ A BYTÍ - 3 SLOVA, KTERÁ NÁM DĚLAJÍ PARÁDNÍ CHAOS. POJĎME NA DŘEŇ...
- Samaya Kefalí
- 17. 6.
- Minut čtení: 3

Pořád to slyšíš.
„Jen se uzemni.“
„Jen buď.“
„Dosedni do ticha.“
„Přestaň myslet.“
„Přijmi, co je.“
.
A přitom někde uvnitř to drhne.
Přitahuje tě to. Ale zároveň tě to někdy dohání k šílenství.
Protože v tobě běží otázky, které málokdo nahlas řekne:
.
Jak se mám jako uzemnit? Co to vlastně znamená? Mám si stoupnout bosky na trávu? Nebo sníst klobásu? Nebo dělat nějakou speciální vizualizaci?
.
Jak mám jen být? Vždyť jakmile si řeknu, že jen budu, tak mi hned naskočí: „Dělám to dobře? Je to už to bytí? Nebo pořád myslím?“
.
Jak vypadá ticho? To mám vypnout všechny myšlenky? A když je tam pořád slyším, znamená to, že neumím být v tichu?
.
A vůbec… proč mě to pořád někdo učí? Proč to mám pořád hledat? Proč je to tak zatraceně těžké?
.
Tak si to pojďme říct jednoduše. Bez mlžení.....
.
TICHO
Není to absence zvuků.
Není to, že v hlavě nemáš žádný hluk.
.
Ticho je prostor, kde už nemusíš všechno kontrolovat.
Kde věci prostě jsou. Bez hodnocení. Bez úpravy.
Uvnitř je klid, i když je kolem pohyb.
Je to jako sundat batoh a říct si: nemusím vůbec nic.
.
Ticho je vnitřní prázdnota, která není prázdná.
Je plná života, protože v ní konečně přestáváme rušit proudění existence neustálým zasahováním.
.
Ticho už tady je, ale pro samou snahu o ně není slyšet.
.
UZEMNĚNÍ
Není to o tom, co sníš, ani kolik cviků uděláš.
.
Uzemnění je návrat do těla.
Do přítomného prožitku TEĎ.
Cítíš chodidla na zemi. Jsi TADY.
Cítíš dech.
Vnímáš, co se právě děje v těle.
.
Uzemnění je souhlas se životem v této chvíli.
Bez boje. Bez útěků. Bez potřeby myslet, co bude dál.
.
Je to AKT DŮVĚRY.
Že už nemusím všechno řídit. Že mě život nese.
.
BYTÍ
Bytí není nicnedělání.
.
Bytí je přirozený stav, kdy přestávám usilovat být někým nebo někde.
Nemusím se k němu dostat, nemusím si ho zasloužit.
Bytí je, když už NENÍ ODDĚLENÍ mezi mnou a tím, co je právě teď.
.
Jsem s tím, co JE.
Bez úsilí.
Bez výkonu.
Bez podmínky.
Bez boje.
.
Bytí není cíl.
.
Bytí je SAMOTNÝ ŽIVOT, který se děje sám skrze mne. A život nedělá chyby. Je tvořen ze Zdroje lásky a je bezchybný.
.
A PROČ JE TO CELÉ TAK TĚŽKÉ?
.
Protože to nejsou nové dovednosti.
Tohle všechno v sobě máme dávno.
Problém není v tom, že to neumíme.
Problém je v tom, co stojí mezi námi a tím přirozeným stavem.
.
A to je:
.
- Myšlenkový svět, který chce všechno ovládat.
- Emoční vrstvy: strachy, viny, hněvy, smutky, křivdy, které se vynořují, když přestaneme utíkat.
- Neustálá potřeba něco "dokázat", "zvládnout", "pochopit".
- Samotné hledání — ono únavné běhání za klidem, které nás vlastně pořád drží v pohybu.
.
Ve skutečnosti:
NENÍ TĚŽKÉ BÝT.
TĚŽKÉ JE PŘESTAT BOJOVAT S TÍM, CO NÁM BRÁNÍ BÝT.
.
A...
A....
A Teď něco velmi podstatného…
.
Mnoho myslí si po čase začne říkat:
„JÁ UŽ JSEM V BYTÍ.“
Vytvoří si o tom představu.
Posadí se do konceptu bytí.
Přesvědčí samy sebe, že už tam jsou —
ale pořád je to jen další úroveň myšlenkového světa.
.
Skutečné bytí není koncept. Není to myšlenka. Není to další informace.
.
Bytí je ZKUŠENOST.
.
Je to stav, kdy tělo, srdce i vědomí spočívají v přítomném okamžiku.
Kdy už není kam utíkat.
Kdy všechno, před čím jsme utekli — strachy, závislosti, připoutanosti, neklid — už bylo uviděno, procítěno, uvolněno.
.
A právě tady vzniká největší omyl:
.
Není možné se do bytí přemluvit.
Není možné se tam domyslet.
Není možné obejít to, co v sobě nechceme cítit.
.
BYTÍ SE RODÍ AŽ TEHDY, KDYŽ DOVOLÍME SPÁLIT VŠECHNO, CO NÁM V NĚM BRÁNÍ.
.
Když přestaneme utíkat před vlastním vnitřním prostorem.
Když se nebojíme cítit — i to, co bylo dlouho schovávané.
Když projdeme tělem bolestí, emocemi, odděleností.
Až potom se zrodí skutečný klid.
Ne koncept, ale živá zkušenost.
.
Skutečná cesta je skrze ODVAHU potkat se s tím, co přichází na povrch, když se konečně ZASTAVÍME.
.
Ne další hledání. Ale DOSEDNUTÍ.
.
Dosednutí do PŘÍTOMNOSTI.
.
Ať je jaká je.
.
S láskou, světlem a objetím,
.
Samaya
.
コメント