Pro Samayu Kefalí vytvořila s hlubokou úctou a láskou Michaela Parida

Věříte na temnotu? - 2. část

25.10.2018

 

Cítím, že je potřeba navázat v krátkém čase po zveřejnění prvního textu. Mysl vytváří protiargumenty a touží pochopit. Je to přirozené a ráda bych nyní zde vytvořila pole pro otázky a odpovědi. Otázky mnohých z vás, tak jak přicházely v průběhu mé praxe od klientů. Vnímám hluboce, že mnozí z vás tohle potřebují číst a spolu s tímto textem posílám světlo pochopení. Prosím čtěte srdcem.

 

A jak je tedy možné, že jsem viděla pohybující se papír, něco se mně dotýkalo a bouchalo dveřmi?

 

Naše síla zhmotnění je velmi mocná a pokud je můj strach stále živen, pak roste a hledá si cestu. Je-li má síla potlačena, rovněž hledá cestu k realizaci a bude v mém světe tím nejpotřebnějším způsobem zhmotněna. Jako velkolepé bytosti v lidském těle máme sílu tvořit a stvořit, a to nejen v pozitivní rovině, ale také v rovině negací. Mám-li strach z neznáma a nadpřirozena, může tento strach dojít do formy zhmotnění v nadpřirozených dějích. Je to materializovaná myšlenka, která nabyla formu, tvar a život.

 

Mé děti vidí duchy, mají strach a děsí se jich, jak je to možné?

 

Děti jsou velmi vnímavé a citlivé na energetické pole rodiny, na radosti i strachy rodičů. Jsou projekcí a zhmotněním nás samých. To, co nedokážeme přes nánosy cítit, ony vnímají a prožívají, dávají tomu formy a obrazy. Kdykoliv jsme s jedním z rodičů uvolnili strachy, přesvědčení o hrůzách, jež vycházely z minulosti, pak pole rodiny dostalo nový energetický otisk, pozvedly se roviny světla a děti přestaly obrazy vidět.

 

Jak je to tedy s čištěním domů, to nemá smysl je čistit?

 

Nic není špatně, vždy dejte na svůj pocit. Jsou zde také ti, kteří čistí prostory (vše má v této hře života své potřebné místo) a nikam nejsme povoláni náhodou. Jak již bylo v jednom z dřívějších článků zmíněno, doporučuji nepřistupovat k čištění domů z pozice boje s negativitou, jejího odhánění. Naopak uvědomit si, že lidé v onom domě věří na temnotu a temné síly. Vstoupím-li však do tohoto prostoru jako maják světla a ne jako bojovník proti něčemu, pak vnáším do pole domu lásku, důvěru a světlo. Rovněž zasévám v biopoli majitelů, nebo pobývajících vědomí lásky ke všemu, vyšší kvalitu soucitu a přijetí. Tehdy mé světlo koná z pozice bezpodmínečné lásky a přijetí.

 

Vnímám negativní energii na určitých místech, to znamená že i zde neexistuje?

 

Existují místa na kterých v minulosti proběhly boje, byly prožity bolesti a vykonány hrůzné činy. Tato místa si pochopitelně nesou energetický otisk této události a my zde můžeme cítit utrpení, bolest a smutek. Nicméně již naše přítomnost na tomto místě (nikde se neocitneme náhodou), přináší k tomuto zážitku (otisku) světlo a rozplétá sítě hutnosti a vzpomínka začíná ztrácet na síle – rozpouští se. Samozřejmě lidé s mnohdy nevědomým strachem z těchto představ, jsou na základě podobnosti na tato místa přitahování.

 

Já ale vidím duše a rozmlouvám s nimi.

 

V pořádku, vše má svůj význam a nemusí být negativní. Mnozí však věří, že jsou to ztracené duše, bohem zapomenuté a zbloudilé. Pak tato představa vytváří vědomí zátěže a strachu. Pokud mé konání a vše v něm pozvedá život na vyšší úroveň, je jedno jakou formou se to děje. Pokud mi však bere a oslabuje, pak je velmi vhodné podívat se, co je za tím ukryto. Nejspíše něco, co není v harmonii a v souladu s mou cestou. Něco si žádá změnu.

 

Zažila jsem černou magii, vím, že existuje.

 

Pokud víte, že existuje, nebo někde uvnitř ji odmítáte a máte z ní strach, pak k ní budete rovněž dle zákona podobnosti přitáhnutí. A tohle duální dělení budete vnímat tak dlouho, dokud v něj budete věřit. Vše co se nám děje, je zde pro naši zkušenost, pro uvědomění. Potřebujeme zažít temnotu, abychom ji jednoho dne řekli: „A dost, díky, stačilo. Miluji tě, ale vykračuji novým směrem, od dnešního dne si volím očekávat Světlo, dovoluji mu, aby vstoupilo.“ Pokud se však rozhodneme napůl a nejsme ochotni udělat opravdové vnitřní změny, stojíme mezi dvěma pomyslnými lany, kdy jedno táhne vlevo a druhé vpravo.

 

A proč se toho držím?

 

Je to známé, je to jisté, bolí to, trápí nás to, ale vykročit do neznáma a zariskovat, a pustit se starého v nás evokuje strach ze ztráty. Ztráty vztahu, peněz, jistot, podprahově strachu ze ztráty života, těla. A tak se raději rozhodneme pozvolna "umírat". Mysl nás přesvědčí, že je to v pořádku a normální, protože trpět je nutné a má to tak být. Jsme na to zvyklí. Jenže zariskovat trvá chvíli a nakonec zjistíte, že to stálo za to, protože ona představa dramatu mysli zdaleka nebyla založena na pravdě. A když skočíte do neznáma, můžete jenom vyhrát. Přinese vám to zkušenost, pochopení, přerod a otevřou se vám nové dveře.

 

Mysl se chce držet starého, bojí se, chce jistoty, ale duše chce poznávat a zakoušet, chce prožívat a ochutnávat život. Je neomezená, nezničitelná a miluje nové. Mysl si myslí opak.

 

Další rovinou je potřeba boje, víra v to, že je něco mocnější než já, čemu se musím bránit a chránit se předtím. Navíc je to svým způsobem pro někoho výživa, závislost na dramatu a bolesti. Patří zde rovněž rovina strachu ze síly, kterou když odmítám, je v poli projevena různými způsoby a to je jeden z nich. Vše má svou příčinu a následek. A my jsme silou, která obě roviny tvoří.

 

Již několik let se řídím heslem: „Cesta vede tam, kde je největší strach“. Protože jedině tehdy jej mohu proměnit. Tím, že se s ním setkám, uznám ho a vědomě jím projdu. V tuto chvíli ztrácí nade mnou moc a stává se pro mě „živnou půdou“, vyživující esencí pro růst do síly.

 

Neříkám, že je to vždy jednoduché, ale stojí to za to. A když jsme se pro život zde rozhodli, nikdo neříkal, že to snadné bude. Ale já jsem si jistá, že potenciál všeho je, aby to bylo snadnější a snadnější. Pokud to dovolíme.

 

Pamatujte, že nejste lidské bytosti, které se otevírají spiritualitě. Jste spirituální bytosti, které se otevírají Zemi a jejím formám. Schopnosti milovat ji ve všech jejich projevech, bez boje a souzení. Beze strachu a očekávání nepříjemného.

 

Kéž se vaše vědomí otevře odvaze milovat, ochotě vzít si zpět svou sílu a nebát se žít „nebezpečně“.

 

S láskou, úctou a objetím.


Samaya Kefalí

 

S vnitřní láskou a z lásky pro všechny, kteří se rozhodli opravdově milovat napsala Samaya Kefalí. www.vnitrnilaska.cz

Sdílej na facebooku
Please reload

Nejnovější
Please reload

Kategorie
Archiv
Please reload

šipka modrá 2.png