„ZEMĚTŘESENÍ UVNITŘ: KDYŽ SE BOŘÍ STARÉ A V NÁS ROSTE NOVÝ DECH“

Mnoho posledních týdnů je v poli mohutných proměn. Na úrovní života, těla, vztahů a mnoha nových zkušeností. Během setkávání s klienty se témata velmi opakují. Procházíme skrze vrstvu zkušenosti, která už k nám nepatří a touží odpadnout. A aby mohla, je nutné jí projít.

.

Právě ona je pomyslnou mlhovinou přesvědčení a strachu, které nás kus života oddělovaly od sebe. Je čas "hromadného" návratu k Sobě.

.

A možná to právě teď cítíš, jakoby se pod tebou posouvala zem.

Jakoby něco odcházelo – a ty tomu nerozumíš, možná s tím i bojuješ.

.

Možná tě tělo zastavilo. Bolí, zpomaluje, nepodáváš výkony.

.

Možná se v tobě ozývá hněv – na sebe, na život, na pocity, které se derou na povrch.

.

Zmatek. Ztráta smyslu. A s tím i starý návyk: „Musím být v pohodě. Musím to zvládat. Musím být silný/á.“

.

Ale co když právě toto „nezvládání“ je tvým průchodem do větší svobody? Co když to není kolaps, ale zrození?

.

Nejsme tu proto, abychom pořád fungovali. Jsme tu proto, abychom cítili. A teď přichází chvíle, kdy se máme zastavit a konečně obejmout to, co jsme léta odmítali.

.

Pojď se mnou vstoupit do proudu frekvencí, které obklopují tvé tělo a obydlují je. Strach, odpor, smutek, zlost, či pocit selhání.

.

Najdi si tiché místo.

Polož ruku na hrudník, druhou na podbřišek.

Zavři oči.

.

Nesnaž se změnit dech. Jen naslouchej.

.

Nadechni se nosem. Pomalu.

A s výdechem šeptem řekni:

.

„Přijímám tě…“

.

Nech slovo sklouznout do těla, jako bys něžně hladil/a ten pocit uvnitř.

.

Dovol, ať dech prosvětlí bolest.

Dovol, ať dech obejme smutek.

Dovol, ať dech obejme tebe.

.

Nech světlo dechu v něžnosti konat a svým proudem bezpodmínečnosti milovat tyto vrstvy zkušenosti.

.

Možná ucítíš vlnu. Možná pláč. Možná nic.

.

Ale už tím, že s tím nyní jsi a neodmítáš, začínáš léčit svůj život a sebe.

.

V tomto zastavení otevřenosti nadechuj do svého srdce i tato slova.

Můžeš je vnímat jako mantry nebo jako nová přesvědčení, která ti umetou cestu:

.

Dovoluji si být tam, kde právě jsem.

I bolest je voláním po lásce.

Můj dech je světlem, které objímá vše, co jsem kdy potlačil/a.

Nemusím to měnit. Stačí, že tomu říkám ano.

Když dýchám, vracím se domů.

.

A toužíš-li svůj vnitřní rozhovor vést hlouběji, pak se vnoř k těmto otázkám. A v rámci odpovědi se vrať výše k dechu a cyklus z lásky ke změně opakuj.

.

Který pocit právě teď nejvíc potřebuji obejmout?

Čeho se ve mně bojím, že mě přemůže?

Co když právě v tom, co mě děsí, čeká moje síla?

Jak by vypadal můj den, kdybych na nic nemusel/a tlačit?

.

A tak drahá/ý, jestli se ti hroutí starý svět, věz jedno:

Není to konec. Je to návrat.

.

A ten návrat začíná jedním nádechem.

.

Jedním jemným ANO bolesti, kterou jsi tak dlouho nesl/a sám/a.

Teď už nemusíš. Teď můžeš dýchat. Teď můžeš žít.

.

Můžeš milovat vše, co k tobě proudí, neb právě To, jsi ty sám. Patří k tobě a touží být proměněno do lásky.

Skrze tvé zastavení, objetí, přijetí a prostor, který tomu/sobě z úcty dáš.

.

Nechť tanec světla, dechu, otevřenosti a ano, ano, ano ovine celý tvůj život.

.

S láskou a světlem v srdci,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz