STRACH Z LÁSKY

Svátky světla a lásky, touha milovat a být milovaný, touha po TOM, po NÍ, po NĚM. Všichni toužíme po lásce, všichni hledáme štěstí. Vše co děláme, je v každém projevu skrytou touhou po lásce a po tom, být šťasten.

Tak moc bychom si to přáli a tak moc máme strach se pustit. Strach pustit se boje, odsuzování, odmítání a snažení se o cokoliv, co stejně nikam ve finále nevede. Strach změnit úhel pohledu na věc. A stejně jdeme a uděláme to klidně zase, namísto abychom sebrali odvahu k tomu být šťastni, sebrali odvahu udělat to prostě jinak. Sebrali odvahu nechat být ty staré zvyky bojovat a tlačit. Jakoby mysl řekla: „Nevadí 30 let to nefunguje, ale teď, teď to udělej a už se to povede“. A jsme na smrtelné posteli vidíc, že jsme žili život každý den stále dokola a stejně, jako přes kopírák. Robot, který poslouchal celý život nefungující software a aniž by ho změnil, věřil že bude fungovat jinak.

Tak často se setkávám s tím, že lidé říkají na má slova: „Ano já vím, já to chápu, ale mám strach to žít. Nejde to, je to tak těžké“ Je zde strach důvěřovat, strach, že když nebudu bojovat a snažit se, že prohraju“. Co je za prohrou? Pád? Ponížení, strach, že když to udělám jinak a budu jiný, že mně odmítnou? Že mně odsoudí? Prozkoumejte toto téma, je tak klíčové.

Samaya nehraje a nebude hrát líbivou hru mysli, líbivou hru strachu, jen aby. Aby něco neztratila? Aby někdo nezareagoval nepříjemně? Aby snad nikomu neublížila? A komu by bylo možné ublížit. Ublížení je vnímáno jen tím, kdo v sobě má dávno strach z toho, že bude trpět a bude mu ublíženo, či ublíží. Každá situace jevící se jako ublížení, je jen stvořená projekce milosti Boha k tomu, abych uviděl svůj odpor k ublížení. Nikdo vám neubližuje a ani nemůže. Nikdo nemůže ublížit nikomu. Protože si jen navzájem pomáháme uvidět to, co nás drží v utrpení. My si jen jeden druhému „pícháme“ do bolestivých puchýřů strachu, puchýřů, které chtějí prasknout a my to nechceme dovolit, protože stále věříme, že je lepší vinit toho druhého za mé utrpení, namísto abych ho viděl, že on je léčitelem mé bolesti. Tím, kdo drží pomyslnou „jehlu“ k uzdravení.

Je čas se pustit ztotožnění s tím, že někdo něco dělá špatně. Partner, děti, já sám a nebo vláda. Je na čase nechat to s čím nemohu nic udělat, prostě Být. A když je nechám Být, je to jako bych nechal sebe Být. Když jim dovolím dělat co chtějí, dávám tím svobodu sobě.

Tolik toužím po lásce a mám strach milovat to, co dělají druzí? Ale ti druzí to jsem já. Tolik chci lásku partnerskou a nemám čas na to, abych byl partnerem a ve vztahu sám se sebou. Odkládám sebe a řeším, opravuji a a snažím se vylepšit druhé. Strach z druhých, je strachem o druhé a naopak. Strach z něčí blízkosti je strachem z mé vlastní blízkosti. Strach o dítě, je strachem o sebe.

Zlost na něčí rozhodnutí a konání, je strachem z mého vlastního rozhodnutí. Strachem rozhodnout se dělat něco, co by nebylo přijatelné a oni mně odmítli, odsoudili. A jsme tam, kde jsme byli na začátku.

Ale ti druzí mně vidí, přes jejich vlastní filtry přesvědčení, oni mně vidí, tak, jak vidí, nebo nechtějí vidět sebe. Jejich strach z odsouzení bude soudit mne, tak proč se tím vůbec zaobírat. S jejich filtrem nemohu udělat vůbec nic. Nechejte je být. Mějte soucit s jejich filtrem. Dovolte jim uvidět jejich iluzi, tím že je necháte ať se klidně zlobí.

Ach, kéž je toto plně pochopeno. Tolik toužíme po lásce a tak se držíme boje, který je jejím opakem. Tolik toužíme po lásce a bojíme se pustit se starého. Tolik toužíme po lásce a máme strach cítit nepříjemno, emoce a pocity. Jak můžeme cítit lásku, když se bojíme cítit? Tolik toužíme po lásce a přitom máme strach milovat bez podmínek. Milovat a přát hojnost a štěstí druhým. Závist je strachem z nedostatku, víry v tom, že je tady málo, pro mě málo, že si nezasloužím? Co? Lásku. Odhalte to. Odhalte, kde vás mysl drží od lásky.

Nemůže to za vás udělat nikdo jiný.

Jste jediným kdo se může rozhodnout pro štěstí. Jste jediným kdo musí překonat strach, pustit se kontroly a boje.

A nebo jinak, nemusíte vůbec nic a můžete zůstat ve svém kolečku nespokojenosti a pocitu křivdy.

Můžete odkládat sebe sama na nikdy a můžete čekat, že třeba zítra ten nefunkční starý software bude hrát po novu. Nebude.

Vy jste svým vlastním softwarem, který musíte odhalit, pochopit a přehodit jeho mechanismy na novou kolej. Vaše pozornost je onou rukou, která vás může převést přes most iluze do světa skutečné lásky, nekončícího štěstí a světa bez utrpení.

Tento svět skutečně existuje, je tady a vždy tady byl, ale čeká na vaše jasné ANO sobě, ANO svobodě a ANO tomu rozhodnout se PRÁVĚ TEĎ.

A nebo?.....

Objímám vás, miluji a čekám vás v tomto světě, stojím na mostě a budu vám jej donekonečna připomínat a ukazovat. I těm, které rozčiluji a zlobí se na mně za tuto pravdu. Stojím v ní pevně a navždy budu, protože mně dovedla domů. Věřím jí bezmezně a nikdy se jí nevzdám, protože ani nemohu. Ona je mnou a já jí. A vy jste jí a ona vámi, jen čeká na to až se k ní otočíte. Miluje vás a počká. Třeba i dalších 10 životů.

S láskou navěky,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz