PROČ TOLIK LIDÍ ZAŽÍVÁ CHAOS, ÚNAVU, VZTAHOVÉ OTŘESY A HLUBOKÁ VNITŘNÍ VOLÁNÍ

Možná máte pocit, že se ve vašem životě všechno mění. Že se rozpadá staré — a nové ještě není vidět. Že už nemůžete dál tak, jak jste žili dřív, ale ještě nevíte, kudy se vydat. A to je v pořádku.

Protože právě tímto stavem prochází celé lidstvo. A velmi silně i tady — v Evropě, v České republice, v našich tělech, vztazích, emocích. V našem poli.

Vědomí lidstva se přesouvá ze starého příběhu přežití do nového příběhu tvoření.

Z příběhu, kde:

• musím bojovat

• musím být nějaký, abych byl přijat

• musím vše vědět, držet, řídit

• moje hodnota = můj výkon

…do příběhu, kde:

• mohu být

• mohu tvořit z přítomnosti

• mohu vnímat, cítit, tančit, dýchat

• moje hodnota = moje Bytí

  
  

Tento přechod je velmi reálný — probíhá v tělech, v nervových soustavách, v trávení, v emocích, ve vztazích, v práci, v peněžence.

A proč je to tak náročné?

Protože pole vědomí je jako lámající se led. Jedna vrstva taje — staré přesvědčení, že musíme dřít, být hodní, bojovat, vydržet. Druhá vrstva se teprve rodí — nová frekvence pravdy, jemnosti, síly bez tlaku. A v tom napětí vzniká: chaos, vnitřní únava, citlivost, pocity ztráty směru, hluboké sny, náhlé emoční vlny. A je to tak naprosto v pořádku.

Takže milovaní, neděje se vám nic „špatně“. Děje se vám obnova.

A co se čistí?

Solar plexus (centrum moci) — staré programy řízení, snahy mít věci pod kontrolou. Pánev (centrum tvoření) — bolestivé otisky viny, studu, přizpůsobení. Hrdlo — hlas, který byl dlouho zticha. V duši se přepisuje program: „musím si lásku zasloužit“,. Program: „když jsem v síle, budu potrestán“,. Dále pak program: „musím být víc než můj otec/matka a v neposlední řadě “program: „můj hlas není důležitý.“

Co se děje u žen?

• Vynořuje se únava z věčného přizpůsobování a nekonečných "musím a měla bych".

• Léčí se vztah k vlastní pánvi, klínu, sexualitě — a tím i vztah k životu samotnému.

• Hrdlo se otevírá. Žena se učí mluvit pravdu. Ne to, co se čeká.

• Přichází nová forma síly: měkká, klidná, nesená láskyplným spojením s dechem a Zemí.

  
  

Žena se vrací k sobě. Už nemusí bojovat. Stačí, že je.

A co se děje u mužů?

• Rozpadá se obraz „muž = ten, kdo ví, řídí, nese všechno.“ Rodí se odevzdání a důvěra v proces.

• Muži se učí cítit. Bez studu. Bez role. Probouzí se emoční tělo. Schopnost cítit - ctít sebe sama hlouběji.

• Otevírá se vztah k otci — uzdravuje se linie mužské bolesti. "Dovoluji si to mít jinak"

• Muži ztrácí staré jistoty, ale získávají nový klid — ten, který nepramení z kontroly, ale z pravdy.

  
  

Nový muž je vědomý, vnímavý, přítomný. Stojí. Ale už netlačí.

Co se odehrává v rodu?

Rod už po nás nechce, abychom trpěli jako oni. Rod chce, abychom žili jinak.

A co probíhá ve vztazích?

• Staré vztahové dynamiky končí: zachraňování, obětování, závislost.

• Vztahy se přepisují na hlubší rovnocennost.

• Mnoho spojení se rozpadá, ale ne jako selhání — jako přirozený konec jedné fáze.

• Skutečná partnerská blízkost se rodí ze svobody. Muž a žena se znovu učí tančit — spolu, ale každý ze své celistvosti.

  
  

Nejhlubší a aktuálně nejvíce zvědomován vztah je ten, který mám se sebou. Bez něj není možné mít pravdivý vztah s druhým.

A co téma hojnosti?

• Kolabuje starý vzorec: „tvá hodnota = kolik toho zvládneš.“

• Peníze se začínají chovat jako proud života.

• Hojnost přichází přes pravdivost, ne přes tlak.

• Uzdravuje se vina za blahobyt, za to "mít" a dovolit si.

• Rodí se nový typ ekonomiky: vědomá, živá, tvořená ze srdce - to chce ještě čas, ale silná semínka padají do načechrané půdy.

  
  

Peníze už nejsou trestem, ani zkouškou. Jsou odrazem rovnováhy mezi tím, co dávám, a tím, jak jsem pravdivý.

A závěrem?

Milovaný, nejsi rozbitý. Neztrácíš se. Jen ztrácíš to, co už není tvoje. A rodíš to, čím jsi vždy byl/a.

Když rozpoznáme, co se děje, přichází úleva a s ní klid. A s ním síla.

Protože už nemusíš hledat viníka. Už nemusíš opravovat sebe ani svět. Můžeš dovolit. Nechat rozpustit staré vrstvy. A vstoupit do nového ticha, kde se rodí život. Tvůj. Skutečný.

Doba, ve které žijeme, není krizí. Je zrozením. A to, že to bolí, neznamená, že je něco špatně. Naopak. Znamená to, že se konečně stáváme tím, kým opravdu Jsme.

Kéž vám toto sdílení uleví, přinese jasnost a pomůže si vydechnout do důvěry. Možná otevře někomu srdce. A možná v někom zapálí světlo, které čekalo na to být viděno.

S nekonečnou láskou a objetím,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz