OTEVŘENÉ SDÍLENÍ JEDNOHO ÚČASTNÍKA POBYTU

Sdílení jednoho z účastníků našich pobytů - CEST DO TICHA, které několikrát do roka probíhají a jsou pro nás skutečně požehnaným časem velikých proměn, pochopení a lásky.

Sdílím zkušenost s níže uvedenou meditací, která je také volně dostupná na Youtube kanále a názvem MEDITACE - LÁSKA A UZDRAVENÍ PRO ORGÁNY A TĚLO.

Velmi si vážím tohoto sdílení, protože je za ním nádherná otevřenost, ochota vidět pravdu a hlavně důvěra v samotné dění, které pobyty otevírají, jejich prostřednictvím přichází veliké léčení.

Děkuji ti, děkuji ti a níže jsou již řádky psané srdcem:

Samayo, moc děkuju !!! Ani nevíš, jak je to pro mě osvobozující. To je zázrak a veliká úleva. Při prvním poslechu meditace na pobytu jsem měl vnímání jejího obsahu zcela zastřené - vlivem vystouplých emocionálních programů z raného věku... A tak mi celá meditace tehdy vyzněla úplně jinak... Sám teď žasnu, že je toto vůbec možné... To odpoledne pro mne bylo nejkritičtější chvílí celého pobytu a v té chvíli jsem si dokonce ani neuvědomoval, že se jedná o mé vylezlé programy... Úplně mě to převálcovalo... Teď teprve vidím, jak je (aspoň pro mne) přínosné, když si mohu dopřát nějaký čas, než si rozbouřené emoce "sednou" a pak se nestačím divit, že je to vlastně úplně jinak, než se mi během toho zahlcení zdálo...

Omlouvám se, že to píšu s tak velkým časovým odstupem od pobytu, ale vlastně až teď v tom mám jasno...

Prve to byla taková směs všeho možného (do té doby potlačeného) haraburdí, např. ve mně jelo, že jsme v tichu a přitom se mluví, tak to vypadá, že si na něco hrajeme, nebo když Karten řekl, že až tady nebude nikdo, kdo by se rozhodoval, nebudeme se muset scházet, vzpomněl jsem si, že jsi často říkala v meditacích, že tady není nikdo, a zase to už ve mně jelo, že si na něco hrajeme - a to byl právě program z mého původního prostředí, kde jsem vnímal mnoho věcí jako přetvářku a hraní si na něco, co vůbec neexistuje...

Byla to v té chvíli pro mne velká krize, kterou pak převrstvil naprosto úžasný a nádherný závěr pobytu, po kterém jsem měl dojem, že ta krize zmizela, ale ona se naopak vrátila s ještě větší silou po mém návratu domů - meditaci jsem si vůbec nedokázal pustit a krize se mi promítla i do většiny jiných prostředí, ve kterých se pohybuji. Tak jsem si aspoň pravidelně připomínal ty krásné momenty z pobytu - hlavně krátký videosestřih, který jsi nám poslala.

Pane Bože, to jsem tak rád, že už se mi podařilo tohle překonat...!!!

Víš, já jsem se dosud také často potýkal s tím, že jsem někde (- mnohde) byl, kde si ostatní libovali, jak jsou nadšení, a já jsem se v tu samou chvíli cítil bídně... Nikdy jsem pořádně nevěděl, proč to tak vlastně je... A taky se mi často stávalo, že mi mezi lidmi ubývala (někdy dost výrazně) energie... Byl jsem z toho dost zoufalý, protože mě napadala otázka: Mohu tedy být jen skoro úplně sám?! A to bylo dost deprimující.

A tak jsem opravdu moc rád a vděčný za to, že v tomto případě Cesty do Ticha jednak určitě i pro mě převažovaly krásné a příznivé chvíle, to bezpochyby, a také že jsem měl možnost toho časového odstupu, kdy si vše tak nějak "sedlo" a KONEČNĚ mi připadá, že mohu vnímat tu meditaci (- která mi vlastně tu proběhlou krizi nejvíce reprezentuje), opravdu reálně - slyšet vůbec, co je v ní opravdu obsaženo a předáváno, a co jsem měl předtím úplně zastřené a vůbec jsem nevěděl, že to tam je.

Samayo, MOC DĚKUJI za tuto možnost sdílení !!! Tohle pro sebe vnímám jako dost intenzivní léčení !

Moc díky a už se těším na následující pobyt.

Přeju mnoho lásky a harmonie a nádherné lehké plynutí v přítomné chvíli....

💖🙏💖🙏💖🙏💖