NEJSI V TOM SÁM - JSME NA JEDNÉ LODI

Vnímám, že mnoho z nás v těchto dnech prochází obdobím, které sahá hluboko. Otřásají se základy, na kterých jsme postavili svůj svět – často ze strachu, aby to nebolelo. A právě tyto základy se teď musí zhroutit.

.

Cítíme smutek. Zmatek. Podráždění. Pocit, že jsme mimo sebe. Duše se probouzí skrze citlivost a tělo to nese. Přichází únava, nervozita, výkyvy nálad. Možná máš pocit, že už nic nedává smysl, že jsi divný, slabý, přecitlivělý. Ale nejsi sám. Nejsi divný. Jsi živý, živý, živý.

.

Možná tě někdo opustil, nebo jsi byl veden být tím, kdo opouští.

Milovaný, důvěřuj.

Život v tobě ví, co je pro něj to nejlepší.

.

Celá kolektivní duše se teď dotýká své zranitelnosti. To, co jsme se naučili skrývat, kontrolovat, silou držet, přehlížet – nemoct, nebýt silný, nevědět – se teď derou na povrch.

Už není kam utíkat.

A není proč.

.

Tohle je návrat k sobě.

.

K ženskému principu v nás – ať jsme ženy, nebo muži.

.

K prožívání, které není lineární. K proměnlivosti, k bolesti, k něze. K cítění. Přesně tam, odkud nás jako malé děti odvedli, protože to bylo ohrožující.

.

Vracíme se k tomu, že už nemusíme všechno zvládnout, všechno unést, pořád být na výkon, starat se a zachrańovat. Odkládat sebe a svůj život pro vnější okolnosti.

.

Možná se v tom chvílemi ztrácíš. Možná se občas v sobě nepoznáváš. Ale to je v pořádku. Tvoje duše se přestavuje. A život tě žádá, abys přestal bojovat.

.

Dovol si spočinout.

.

Dovol si cítit.

.

Dovol si být jiným.

.

Tahle vlna nás všechny učí žít ne ze strachu, ale z přítomnosti. Učí nás říkat ne, když je toho moc. Učí nás obejmout sebe tam, kde jsme si dřív říkali, že bychom měli být jinde.

.

Pokud máš pocit, že jsi na to sám – nejsi.

.

Jdeme tím spolu. Každý svým způsobem, ale ve stejném proudu.

.

A ten proud nás nese – k sobě. Do srdce. Do pravdy. Do Lásky.

.

Posílám milující objetí a ještě přidávám pár pohlazení ve slovech níže:

.

„Dovoluji si být slabý. V mé zranitelnosti je začátek síly, která není o boji, ale o pravdivosti. I když to teď necítím, existuje ve mně místo, kde mne svět objímá. Dýchám a dovoluji mu se přiblížit. Má bolest není konec. Je to proces rozpomínání – na to, kým jsem pod všemi nánosy.“

.

S láskou Samaya

www.vnitrnilaska.cz