MEDITACE A USÍNÁNÍ

Ráda sdílím jeden dotaz, který se za roky, co se otevíráme Sobě prostřednictvím vědomých meditací a meditací limbického otisku neobjevil prvně. A díky za něj.

Dotaz: Milá Samayo, ráda bych se zeptala. Při každé meditaci usnu a nic si z ní nepamatuji. Proč se mi to děje?

Odpověď: Hezký den přeji. Děkuji velmi za hezký a věřte, že ne zřídkavý dotaz. Prvně velmi doporučuji, naučte se při meditaci sedět, ne ležet. To je první důležitý krok. I když tělo může bojovat a vnímat nepohodlí, nebojujte s tím a jen to pozorujte. Učte se uvolnění. Je to podprahová tendence nechtít jen tak Být. Mysl a tělo se díky vzpomínkám, které jsme si načetli v dětství nechtějí "dělat nic". Uvěřili, že příjemný pocit může přijít jen díky činnostem a aktivitám. A zastavení se je něco, co může vytvářet podvědomý strach, tendenci věřit, že nicnedělání může vytvořit jakoukoliv formu ztráty.

Pokud sedíte a i přesto tělo usíná je to podvědomý reflex spojený s tím, že odpočinek rovná se spánek. Že zastavit se, být pasivní, znamená spát. Tělo takto reaguje protože tomu bylo naučeno. Odpočinek=spánek.

Druhou částí je tendence mysli utíkat. Celkově zkuste odhalit tento zvyk, který se nejspíše ve Vašem životě může odehrávat ve vícero oblastech. Zvyk utíkat od sebe, od bolesti, od nepříjemna atd.

Prozkoumejte to. Už tohle odhalení přinese uvědomění, které vytvoří potenciál k tomu, abyste dokázala během meditace pozorovat tendenci usnout.

Nicméně tohle je vývoj. Skutečně je svým způsobem nutné "naučit se" jen tak se sebou být. Naučit se odpočívat tímto způsobem. Není to o tom naučit se meditovat, nýbrž naučit se schopnosti zastavit se, vydechnout jen tak, být si vědom svého "zpomalení".

Být si vědom svého spočinutí jen tak se sebou. Přesněji řečeno tohle je právě něco, co je nám naprosto přirozené, jen jsme se tomu vzdálili. Tudíž se nejedná úplně o učení se, ale o ochotu-vůli zpátky se vrátit k sobě, k přirozenosti jen tak Být a dělat nic. Pobývat v tomto prostoru klidu. Nebát se klidu. Rozpomenout si na to, že toto jsem ve skutečnosti Já.

Častokráte, aniž bychom o tom věděli, nechceme se sebou být. To je trošku obsáhlejší téma, nicméně odpovídám aspoň takto.

Tedy prvně v meditaci sedět, za druhé přijmout i tuto fázi usínání a nezlobit se na sebe za to. Podvědomí informace, které jdou v meditaci přijímá tak jako tak. Nicméně později je velmi vhodné být si vědom sebe i v tomto stavu "meditace".

Nicméně pokud spánek přichází i po několika měsících učení se "meditaci", pak doporučuji nahlédnout na téma sebe-odmítání, téma utíkání od čehokoliv, co se může jevit jakkoliv zdánlivě nepříjemné.

S láskou a objetím,

Samaya