Mé zkušenosti s esencí ZÁŘÍM

Je to úplně poprvé, co sdílím tuto zkušenost, protože je pro mě velmi krásná, milující a hluboká.

Když jsem dokončila tyto lahvičky a začala používat, vyplavala z nitra zvláštní pochybnost a snad i chuť umíchat esence znovu. Proplouvající věty, které vyjevovaly ne úplnou spokojenost s ní, ji chtěly zpochybnit, stejně tak jako vedení, srdce - lásku, kterou jsme, která nemůže udělat chybu. Starý zvyk opravit, vylepšit, věřit, že to není to ONO, to pravé.

Tuhle hru nehraji sdělila jsem vnitřně a nechala vše, jak to je. Začala esenci aplikovat a vnímala její poselství, aby bylo odhaleno co tato lahvička přináší.

Bylo a je věděno, že abychom mohli skutečně zářit, je třeba milovat vše, co se jeví být tmou, ne dost dobrým, špatným, odmítaným, divným. A právě ono slovo DIVNÝ vyskakovalo nejčastěji.

Přijímala jsem tuto úroveň a občas jen tak pro hru samotnou jsem vnesla substanci esence MILUJI.

Vždy když zůstala finální vůně ZÁŘÍM na těle, nořila jsem se do ni a s láskou ji něžně, jako když objímáte dítě, tulila k sobě a jemně nadechovala do srdce. Po čase se spojila substance vůně s otiskem dětství, kdy mi v jeden moment připomněla aviváž, kterou jsem cítívala někdy, někde, když jsem byla malinká. Odmítání, je to divné, nevoní, nechci to, nemám to ráda. Nechala jsem to plynout a jen pozorovala.

Tato jemná vlákna plynula z hlubin a spolu s nimi pochopení. Kdo je divný? Co nechci? Co odmítám? Co nemám ráda? Co není dost?

Samozřejmě ta malá holčička, která v tomto úseku života započala ztotožnění s tím, že je tímto vším. Seděla jsem s pochopením, tak jemným, ale stále ještě tepajícím, vyplouvajícím s láskou ruku v ruce s esencí. Děkuji, děkuji. Tady to začalo, tady už to bylo cítěno, bylo tomu uvěřeno. Ahá.

Neznamená to, že je třeba se tímto zaobírat. Není to vratka do minulosti, je to ponor do hlubin vědomí. Děkuji, děkuji, miluji, miluji. Není tady nikdo kdo je divný, není tady nikdo, kdo se někomu nelíbí, není tady žádná taková osoba, která je odmítána. To vše je jen stará hra Vědomí, které na chvíli chtělo poznat oddělenost, sebe ve vlastním projevu.

Stačilo a je čas návratu.

Co je pod tím vším? Nechala jsem padat vědomí ještě hlouběji.

Nic a vše. Jen vnímání samotné, bez pojmenování, bez názvů, beze jmen, bez osoby a jejich představ. Jen čiré bezejmenné, neomezené a absolutně šťastné a blažené TO. TO, které tady bylo, je a navždy bude. Nikdy nikam neodešlo. To doma, to čím všichni, úplně všichni JSME.

A vše, naprosto vše, s čím se setkáme je pomocnou rukou, která nás vrací opětovně z napětí do uvolnění. Protože právě toto uvolnění je cesta domů. Opuštění snahy, tlaku, vylepšování, odmítání, nechtění toho, co právě JE.

A tak s láskou vnáším Zářím do těchto jemných vrstev, s důvěrou, že ať stvoříme cokoliv, nemůže to být nedokonalé. Protože vše je Bůh. My jsme Bůh.

A co nezářilo je osvětleno Světlem uvědomění a láska k divnosti, odlišnosti se probouzí do pole bez názoru, bez hodnocení, do pole lásky, která miluje vše přesně jak to JE.

Otevřeme se bezchybnosti života a dění v něm, protože On nás touží spojit s absolutní DOKONALOSTÍ, která je v každém TEĎ. A my uvěřili, že ji máme hledat skrze vylepšování sebe a honěním se za tím, být někým, či nějakým. Nikdy zde nebude dokonalost nalezena, protože je to touha mysli a mysl neumí být šťastná.

Dokonalost je v každém jediném okamžiku, v tom, jaký právě JE.

Děkuji ještě jednou za vše, za vás, za život, za lásku, která nás vede.

A budu vděčna za vaši zkušenost s touto esencí, či jinou. Piště, sdílejte každé i sebemenší uvědomění. Děkuji ze srdce za TO a za vaše postřehy, uvědomění a otevřenost.

A samozřejmě, protože je 31.12, přeji vám všem zářící a požehnaný celičký rok 2022. Rok propojení, integrace, rok splynutí se sebou, v sobě, v lásce ke všemu, čím jsem.

S láskou a hřejivým objetím,

Samaya

www.vnitrnilaska.cz