top of page

COPAK SE TO DĚJE? VYTRŽENÍ Z ILUZE.



Vytržení? Vyháknutí. Přetínání vláken závislostí. Padá závoj "snažení se". Vyvíjení úsilí k tomu, co bylo vystavěno na strachu. Strachu ze ztráty, opuštění, nedostatečnosti a oddělenosti.

Což automaticky aktivuje a otevírá dveře k "nalezení". K dalšímu kroku k sobě a propojení se sebou. Neb, to, co způsobilo ztracení se v druhých, činnostech a věcech, se musí navrátit stejnou cestou zpět. Skrze odhalení strachu se ztráty a přijetí bolesti/pocitů, jež si tento strach nese. Je to úsilí tlak na sebe, abych byl nějaký, abych nebyl nějaký. Abych měl něco, anebo abych nedej bože neměl něco, atd.


A tak nezbývá, než to dovolit, opakovaně se uvolňovat, hledat a dovolit si způsoby, ve kterých si tělo oddechne. Hovořit s ním, pohladit ho, dopřát mu to nejlepší, co můžete. Je to pro ně energeticky velmi změnové a stresující, neb mechanismus boje proti těmto dějům má tendenci být aktivován a tím tělo zatěžuje.


Zároveň odhalte a uvědomte si své závislosti. Na čem lpím? Na jakých podmínkách? Na jistotách? Na tom, abych byl dobrý? Na tom, abych neublížil? Aby byl klid? Abych hlavně byl v mantinelech jakési duchovnosti? Abych neudělal chybu? Aby to bylo správně? Aby to nebolelo? Abych o něco nepřišel. Nebo, že ještě nemůžu. Musím počkat až. Až kdy? Žádné potom neexistuje.


Občas mi mé dcery připomenou. Co když je tento den poslední? Byla by jsi spokojená s tím, jak jsi svůj život dosud prožila? Nebo by jsi šla a udělala nějaký krok někam? K něčemu? K někomu? K sobě? Kam?


Nebo si představte, že jste sami a nikdo a nic vás neomezuje, ani finance. Kam byste šli? Jak byste žili, co byste udělali? A běžte a udělejte to, i kdyby částečně. Vezměte si indicie z této představy a dovolte si to aspoň z malé části. Někde se musí začít tato vize oživovat, zalévat a rodit.


Co je váš záměr? Udělejte si jasno, opravdu jasno v tom, co pro sebe chcete. A ona vlákna závislosti povolí. Vaše volba, uvědomění si touhy vašeho nitra je jako mocný živel větru, který bude vát do zad a protlačí vás skrze obavy a ukáže směr.


Poslušná holčička a nebo kluk se naučili čekat a odkládat svá přání. Až tak, že je přestali vidět. A když se dnes zeptáte, mnoho z nich ani neví, co mají rádi a nebo by je bavilo.


A tak v naději den co den čekáme na to, že, se to a nebo on/a změní. Nebo budu moci, až budu mít více peněz, či počkám, až budou děti větší. Až zítra, až odpoledne. Ale život nečeká, na co by čekal? Dny ubíhají a samotné čekání častokráte skoční v momentě smrtí, a konci možností a sil.


Poznejte svá až a zeptejte se, co je za nimi a proč? Proč až? Čeho se bojím? Setkejte se s tímto strachem. Je třeba ho poznat, uvidět, spřátelit se s ním. Tím mu vezmete sílu a tato síla se stane vámi.


Vydejte se na cestu, změňte směr. Proneste uvnitř sebe: "Dovoluji změně, aby ožila v tomto Bytí. S důvěrou se jí odevzdávám a prosím Boha, Lásku Všehomíra, aby ke mně snesla to, co potřebuje vědět. Nechť je to jasné a plně srozumitelné pro mne a aktuální omezení". Jsem otevřen a v důvěře".


Je čas se odrazit od své iluzorní malosti, která nás nutí hledat velkolepost a krásu mimo sebe. Je čas přestat plýtvat energií na čekání a sebe-potlačení. Opustit roli oběti, oddělenosti a otočit se k sobě. Protože tímto se závoj oddělenosti a pocitu ztracenosti rozpouští. Probouzí se neúprosně vnitřní síla a svoboda a ta zvědomuje témata jako "nezvládnu to, nejde to, nemůžu, na to nemám kapacitu. To špatně dopadne, stane se něco strašného". A nebo "oni to nezvládnou, budou trpět, zklamu, to je špatně".


Za tím vším však je vnitřní dítě. Nespoutané, nesvázané, v důvěře a v lásce ke všem svým částem, vidoucí nádherné možnosti, své sny a kouzelné představy lehkosti, barevnosti a štěstí. Tedy celistvé a motivované důvěrou. Důvěrou v život, v to, že ať jsem jaký jsem, ať udělám, co udělám je to v pořádku. Protože já jsem život.


A tak je na čase přestat si nalhávat a zeptat se sebe. Co opravdu chci. Co z hloubi srdce toužím žít? Jak chci žít? Co chci žít? Chci vůbec žít? Nebo jen pomalu strachy umírat? Tělo nám to tak láskyplně ukazuje? Je buď vyčerpané, bolavé a nebo paralyzované strachy. To je jeho komunikace s námi. Jeho dar životu, neb nás opakovaně takto propojuje s cítěním.


Vrací nás k sobě, abychom vnímali sebe a dovolili si žít a dělat, co nás opakovaně napadá. To není náhoda. To nenapadá nás, ale objevuje se to v nás z pole čistého vědomí. Je to láska, která vytáčí skrze bolest "telefonní hovor", aby nás vytáhla ze ztracenosti a vrátila k Sobě, abychom si ji všimli, uvolnili se do ní, nechali se jí obejmout a vzdali se přítomnosti.


Obejměte slabost, vyčerpání i strach. Obejměte tuto paralýzu, nebo bolest, boj, či únavu. Vzdejte se snahy odstranit to, zbavit se toho. Je to boj a odpor a boj a odpor nemají jinou možnost než se v realitě opakovaně do zkušenosti navracet. Ať už přes děti, partnery, či kolegy. Ale tyto frekvence jsou jen jinou tóninou lásky. Jen Tebe jako Boha tato zkušenost učí zamilovat se do Boha v tomto projevu, tedy sebe. Vše je láska, vše je božské. To jen mysl dělí a je v opozici. Nic proti ní, je to její práce. Na nás je ji odhalit.


Uzavřete tedy mír s tím, co je. S tím, co uvnitř vás promlouvá. S tím, kam vás srdce táhne. Vyvěste bílou vlajku vnitřním zákazům a odpoutejte se od čekání. Nedávno jsem byla v divadle na hru "Čekání na Godota". Žádný není a nikdy nepřijde, je to bláznivá smyčka iluzorní víry mysli.

Jediná funkční "cesta" je otočit směr a setkat se v sobě se sebou?


Jak?


Třeba právě krátkým relaxačním zastavením. Abyste se uslyšeli. Jak se můžete uslyšet, když nejste u sebe?


A nebo vás zvu na některý z pobytů. První nás čeká začátkem března "Umění zastavení, cesta z utrpení". Ještě je cca 6 volných míst a nebo poslední 2 provizorní a extra nabídnutá místa v květnu na "Meditační retreat", neb je již naplněn.


A nebo udělejte cokoliv jiného, co bude balzámem pro duši. Žijte sebe, dejte se sobě, vzpomeňte si, kde jste a koho opravdu hledáte. Běžte si zatančit, objednejte se na mňam masáž, dejte si saunu, běžte na procházku, či se jen válejte, pokud je to něco co si nedovolujete. Ale udělejte to. Hýčkejte se, uctívejte Boha, kterým JSTE. Milujte se, dejte se Mu, Sobě. Protože to je to, co eony let hledáte. Nic jiného, jen TO.


S milujícím objetím a světlem na cestu a do všech chvil,

Samaya




105 zobrazení
bottom of page