Bůh falešného potěšení


Před nějakým časem jsem vyslala záměr, setkat se s každou iluzí, která mi brání v plném projevení sebe sama. Dnes ráno, když jsem se posadila na posteli, zjevila se mi hlava klauna. Vypadala lehce démonicky. Trochu mně překvapil, zeptala jsem se ho tedy, kdo je. Odpověděl, že je „potěšení“. Hm, říkám si, tady něco nehraje. Takto přeci nemůže vypadat potěšení. Ptám se ho, co ode mě chce. Načež mi odpověděl, že je falešným potěšením a začal mi ukazovat obrazy, kde všude je a čím je.

Viděla jsem obrazy žen, které se honí v domácnosti, aby uspokojily své muže a děti a měly tak ze sebe dobrý pocit. Ukázal mi davy lidí, kteří nakupují oblečení a jídlo, aby se cítili hodnotnější a na chvíli ochutnali pocit sytosti, či dokonalosti a krásy. Zavedl mne k obrazům mužů, kteří svůj život obětovali práci, aby se cítili být hodnotní. Viděla jsem ženy i muže, kteří jsou velmi moudří a svou moudrost ukrývají před světem a spokojují se s málem v domnění, že takto jim to stačí a mnoho dalšího. Když mi ukazoval tyto příběhy neustále se smál tomu, jak nás polapil a má v hrsti.

Položila jsem mu další otázku. Zajímalo mne, jak se cítí, když tohle všechno od nás dostane. Odpověděl, že se cítí jako Bůh, vládce a pán života.

Uf, řekla jsme si pro sebe a uvědomila si, že klaun nějakým způsobem pochopitelně souvisí se mnou. Nechala jsem přijít své osobní téma, které souviselo s přesvědčením z dětství, jež znělo: „Kdo nic nedělá, nic nepokazí.“ Nechala jsem jeho obraz stát přede mnou s vědomím toho, že mne drží ve tomto falešném potěšení a že je pro mě bezpečnější zůstat, tak trochu v úkrytu a pasivitě. Bylo zřejmé, že onen klaun je tou mou částí, která se necítí dost božská, dost šťastná a nasadila si masku šťastného a spokojeného právě v oné rovině: „Raději nic, abych to nepokazila, takto to má být a je mi v tom dobře.“

Tak jo miláčku, řekla jsme mu, jdeme na to. To, co ti chybí je pocit: “Jsem Bůh, vládce a pán života.“ A pokud to chybí tobě, ještě to není plně ukotveno ve mně. Nevěřím tomu ještě dostatečně.

Hodinu jsem velmi pozvolným a jemným způsobem energii klauna sytila tímto pocitem, dokud se jeho obraz neproměnil na lásku, na čistou esenci světla. (nebudu zde popisovat detailní průběh metody, je to jedna z metod, které předávám během pobytů).

Nicméně toužím vám předat uvědomění toho, že kdykoliv jste lapeni tímto Bohem falešného potěšení, ztrácíte ohromné množství energie. Držíte se ve smyčkách slova “musím a měl/a bych“. Vzdalujete se skutečnému potěšení, které dlí uvnitř vás. Jste svou pozorností mimo sebe, tedy ve vnějším světě.

Co to znamená? Mrháte energií na ostatní, snažíte se zachránit je a potěšit, usnadňujete jim život, dřete se pro peníze, aby vám pomohly přinést radost z nich. Obdarováváte druhé a sami jste ještě neobdarovali sami sebe a tak dále. A to vše, abyste onen deficit radosti někde našli a ucítili.

A jak z toho ven?

Zastavte se prosím a rozhodněte se pro sebe. Tahle jasná a vědomá volba stačí. Rozpohybuje zamrzlá kolečka a vyvede vás ze smyčky iluze. Vystupte z kolotoče honění se za něčím, aby….Abych byl dost dobrý, dost hodnotný, dost milovaný, dost krásný....Tady se klaun směje a říká „mám tě“.

Místo toho dej čas sobě a uvěř (uč se věřit), že jsi skvělou maminkou, i když právě neuvaříš teplý oběd, nebo křičíš. Že jsi skvělým mužem, i když nevyděláváš desetitisíce. Že jsi skvělou dcerou, i když si žiješ život podle sebe. A že jsi báječný syn, i když si obarvíš vlasy na zeleno. Vše je dovoleno, máš právo tím být a takto se projevit.

To co vás dělá milovatelnými, je vaše láska ke všem vašim částem. Vaše skutečná láska k tomu, co žijete a jak to žijete. To co vytváří úctu druhých k vám, je vaše úcta k celému spektru vašich „mínusových částí“ - oněm klaunům. Vaše úcta k vaši odlišnosti, k vaší pravdě, životu a tomu, co máte rádi.

Pokud jste sami proti sobě, budou proti vám i ti venku. Pokud odmítáte sebe, budou druzí odmítat vás. Pokud zadržujete svá slova od strachu z příjetí, nectíte své světlo, svou odlišnost, pak se nemilujete. Nemůžete tedy očekávat, že druzí budou opravdově milovat vás.

Tento čas je velmi nekompromisní, tlačí vás seč mu síly stačí, abyste se začali ctít a opustili kontrolu. Kontrolu zda můžu, zda je to vhodné, zda jsem připraven. Je na čase opustit strach z přijetí a přestat být poslušnou holčičkou/klukem. Říci „ano“ tomu divokému rebelovi a té spontánní rebelce. Nežádat schválení a souhlas z vnějšího světla a přestat se bát, že něco ztratím.

Už jsme to ztratili. To, co jsme tím vším ztratili, jsme byli my sami. Nyní to malé dítko uvnitř vás touží začít žít, chce vynést na světlo svou „nedokonalost“. Sdílet ji, sdílet sebe, ukázat světu, kdo jsem. Protože ona „nedokonalost“ je častokráte to, co je pro vás právě to nejpřirozenější, něco co si nese potenciál jedinečnosti. Něco na co čeká svět. Esence, kterou jste přišli snést na zemi, pro lidstvo a planetu.

A abyste tak mohli učinit rozhodněte se pro opravdové potěšení. Dejte lásku onomu „klaunovi“, aby vás nemusel nutit k falešnému potěšení. Protože přímo u vašich nohou leží opravdové štěstí. Vaše odvaha vykročit vstříc sobě, risknout to a udělat to po novu, jinak, tak, jak chci já.

Tak jak jsem to chtěl, když jsem byl malým.

To malé dítko uvnitř ví a je připraveno vás vést. Dejte mu svou dlaň a běžte žít tak, jak chcete jen vy. Běžte dělat, co vás napadne a nebojte se „dráždit“ svět. Jedině tak může z „normálnosti“, přejít do „nenormálnosti“. Do skutečné svobody a lásky.

A tak se staň.

Samaya Kefalí

S vnitřní láskou a z lásky pro všechny, kteří se rozhodli opravdově milovat napsala Samaya Kefalí. www.vnitrnilaska.cz


847 zobrazení
Pro Samayu Kefalí vytvořila s hlubokou úctou a láskou Michaela Parida